Mgr. Eva Kopřiva

Proč vypadá hádka s partnerem úplně jinak než konflikt s kolegou v práci? Jak vyhodnocujeme, jakým způsobem se zachováme v různých situacích? Možná jste už slyšeli o pojmu obranný mechanismus. Mívá různé formy, které nevědomě používáme k tomu, abychom nepříjemnou situaci ustáli. Pomáhají naší psychice, aby zůstala sjednocená.

Obranný proces

Obranný mechanismus vždy začíná jako nevyhnutelný způsob prožití situace, která je pro nás náročná. Nebezpečnou či nepříjemnou situaci provází také nepříjemné pocity. Obranný proces nám v této chvíli může pomoct podvědomě se vyrovnat se změnami v okolí i v nás samotných. Můžeme například vytěsňovat, zkreslovat anebo dokonce úplně potlačit vnitřní či vnější realitu.

Proč je obranný mechanismus potřebný?

Jednou z nejdůležitějších vlastností obranného mechanismu je schopnost obnovování psychologické rovnováhy – homeostázy. Děje se tak na základě odložení či úplného odvrácení pudů či impulzů, které nás náhle začaly ovládat. Dobrým příkladem je období puberty, kdy jsme všichni prožívali zvýšenou sexuální vnímavost. 

Dalším úkolem obranného mechanismu je držet afekty, tedy naše city a emoce, v určitých mantinelech či snesitelných hranicích. Je to potřebné hlavně při prožívání emočně napjatého období. Tímto obdobím může být úmrtí blízké osoby či diagnostikována závažná nemoc.

Obranný mechanismus taktéž pomáhá zvládnout neřešitelný konflikt s důležitou osobou v našem životě, od které se nedokážeme odpoutat. Často se tak děje např. po rozchodu s dlouholetým partnerem. 

Obranný mechanismus se objevuje i ve chvíli, kdy potřebujeme „odpočinkový čas“ na zvládnutí pochybností o sobě samých, pochybností o našem sebeobrazu, či na zvládnutí změn našeho těla po úrazu, po nemoci anebo po porodu. 

S jakými obrannými mechanismy se můžete potkat?

Obranné mechanismy jsou běžnou součástí života. Psychologie je rozděluje na zdravé, neurotické či nezdravé formy. S každou formou se můžete setkat i vy. I nezralý způsob obrany někdy můžete využívat vy nebo vaši blízcí. Pochopení obranného mechanismu vám může pomoci v psychoterapii anebo v dalším osobním rozvoji.

Nezralé obranné mechanismy 

Popření – pomáhá uchránit nás od prožívání a pociťování nepříjemných pocitů. Popření používáme na kontrolu našich myšlenek. Odstraňuje vnější podněty, které nám nějakým způsobem ubližují. Proto je popření velmi časté u malých dětí, kde dochází k popření nepříjemné reality – děti totiž nemají dostatek schopností na to, aby se mohly vypořádat se škodlivou realitou jiným způsobem.

Zkreslení – jedná se o výrazné přetvoření reality, abychom ji mohli přizpůsobit našim vnitřním potřebám. Tato obrana pomáhá nahradit nepříjemné pocity jejich opakem. Potlačené obsahy nevědomí se změní natolik, že se stanou přístupné i našemu vědomí. Akorát velmi zkresleně.

Projekce – při tomto obranném mechanismu připisujeme svoje myšlenky, emoce a impulzy jiným osobám. Je to tím, že se potřebujeme zbavit příčiny našeho vnitřního konfliktu, který momentálně nedokážeme vědomě zpracovat. Často se takto děje při našich vlastních agresivních impulzech, které vidíme u někoho jiného. Může se to projevit například nesnášenlivostí vůči určité etnické skupině.

Hypochondrie – je také zařazena mezi nezralé obranné procesy. V rámci hypochondrie si neustále stěžujeme na svůj stav a naléháme na jeho řešení.  Jejím základem je přeměna výčitek vůči druhým osobám nejdříve do výčitek vůči sobě a následně do bolesti či nemocí těla. Výčitky vůči druhým můžou pocházet ze smutku, pocitu osamocení či z impulsů, které u sebe nedokážeme akceptovat. Příkladem může být agrese a její otáčení směrem dovnitř místo projevování agrese svému okolí.

Pasivní agrese – jedná se o obranu, která nám pomáhá vyhnout se konfliktům či jiným problémům. Slouží na to, abychom nemuseli řešit vážné a obtížné situace. Cílem pasivní agrese je potlačit naše potřeby natolik, abychom nepociťovali nepříjemné pocity z toho, že tato přání a potřeby naše okolí nenaplňuje.  Dobrým příkladem je nepřímé vyprovokování hádky s partnerem, abychom se později mohli cítit jako oběť, a ne jako ten, co hádku vyvolal.  

Neurotické obranné mechanismy 

Vytěsnění – cílem vytěsnění je přestat si pamatovat a uvědomovat znepokojující pocity, myšlenky, přání či zážitky. Můžeme ho přirovnat k pokusu o útěk z náročné a tíživé situace. Tímto útěkem je nepřijatelná myšlenka či vzpomínka potlačená natolik, že je jim zabráněno dostat se do vzpomínek. U prožitého traumatu je tento obranný mechanismus velmi silný. Vytěsněný materiál se k nám může často vracet ve formě snů. 

Přesunutí – tento obranný proces přemísťuje dříve vytěsněné pudy, pocity, zážitky z jedné duševní struktury na druhou. Jde vlastně o takovou náhradu původně vytěsněného obsahu. Pomáhá nám například přesunout bolestivou vzpomínku na zcela bezvýznamnou maličkost. Často se tak děje v našem dětství, kde je náročná a tíživá vzpomínka nahrazena vedlejšími a více lhostejnými vzpomínkami. 

Reaktivní výtvor – mechanismus reaktivního výtvoru nám dovolí nepřijatelný pocit nebo impuls vykompenzovat opačnou aktivitou. Příkladem může být vytěsnění negativních pocitů matky vůči svému dítěti a jejich kompenzace do nadměrně starostlivého chování.

Izolace – zbavuje naše nepříjemné myšlenky jejích síly a izoluje je natolik, že přeruší spojení s jinými našimi myšlenkami či pocity. Námi prožitá trauma je tak zbavená bolestného prožívání a je naší psychikou posouzená jako nedůležitý vzpomínkový materiál.  

Intelektualizace – jde o nadměrném věnování pozornosti čemukoliv neživému, abstraktnímu, abychom se mohli vyhýbat blízkosti jiných lidí. Věnujeme pozornost vnější realitě a dění kolem nás, abychom jsme se mohli vyhnout rozpoznání toho, co právě cítíme či prožíváme a proč tomu tak je. 

Zralé obranné mechanismy 

Altruismus – jde o zralý obranný proces, který se projevuje zřeknutí se našich vlastních pudových přání a tužeb v prospěch jiných lidí. Tento mechanismus nám neumožňuje uspokojit naše touhy. Pomocí projekce na druhé lidi a pomocí identifikování se s těmito lidmi, dosahujeme jejich uspokojení. Tento obranný mechanismus můžeme sledovat u mnohých lidí v pomáhajících profesích, třeba u lékařů a jiných zdravotníků, u sociálních pracovníků a podobně.

Sublimace – při této obraně se naše původní vzorce uspokojení pudů a impulsů nahradí sociálně lépe hodnocenými způsoby. Můžeme říct, že neakceptovatelné se stává akceptovatelným, když se to dělá akceptovanou společenskou formou. Příkladem může být hráč fotbalu, který své aktuální agresivní prožívání může vložit do hry a tyto jeho tendence může ve hře projevit. Sublimace je považována za jednu z nezralejších obran.  

Potlačení – jde o naše vědomé anebo polovědomé rozhodnutí, že se nebudeme zaobírat impulzy či aktuálně prožívaným konfliktem, čímž můžeme odsunout emoční reakci anebo dělání si zbytečných starostí. Potlačení je tedy vědomý děj. Jeho příkladem může být „počítání do 10“ předtím, než zareagujeme, zachování „stoického klidu“, anebo hledání positiv v nepříjemné situaci.  

Anticipace – vyrovnává se s našimi emočními konflikty a stresory tím, že si „odžijeme“ mírné emoční reakce předem. Potom můžeme bez problémů přemýšlet o různých realistických odezvách či řešeních dané situace. Můžeme to u sebe pozorovat jako nadměrné dělání si starostí.  

Humor – je způsob otevřeného vyjadřování našich pocitů, myšlenek či názorů bez nepříjemného efektu na druhé lidi. Tento obranný mechanismus má adaptační funkci, s jeho pomocí se jednodušeji a rychleji dokážeme vyrovnat s vážnými situacemi. Je považován za jeden z nezralejších obranných procesů.  

Obranné mechanismy a psychoterapie

Obranné mechanismy jsou opravdu běžnou součástí života každého z nás. Psychoterapie může pomoci s nahlédnutím do vaší automatické reakce, které nemusíte rozumět. Zejména po traumatickém zážitku může trvat roky, než vám tělo a mysl dovolí se na konkrétní obranný mechanismus podívat, přemýšlet o něm. A právě psychoterapie vám může být podporou, která vám pomůže tento proces ustát.